Nazdar panstvo,

historie se neopakuje, ale rýmuje se, jak řekl moudrý Mark Twain. A tak plaším potřebné věci do batohu, abych se zítra s Ostrava gangem vypravila na centrální seminář v Jičíně! Nebyla jsem tam více než rok, a tak se i díky tomu, že bude spojen s částečnou oslavou Casiných narozek, těším. Na druhou stranu na nás však dělá své opodstatněné a děsivé bu bu bu hrozba testů na vyšší pás. Počítám s tím, že pokud ne sólo, tak alespoň po pásech si nás Velký sensei zřejmě na scénu vytáhne. Nejsem sice nervózní, ale tyhle věci mi obvykle docházejí tak pár minut před onou událostí - končetiny mi díky tomu okamžitě změní konzistenci na želé a motýlci v břiše zběsile usilují o únik ven...

Fotky z Amerického GYOHAVL určitě přijdou, jen mi dejte čas, protože tento týden se vše přizpůsobovalo pěknému počasí a tréninkům.

Aktivní psaní si rozhodlo vybrat další (!) dovolenou.

Začínám mít knihovny ještě radši, než je mám obvykle. Včera jsem se šla zbavit knižní zátěže, kterou jsem u sebe pěstovala nevím jak dlouho a myslela jsem, že tam zůstanu až do večera (či ještě dýl), protože se tam o pult opíral naprosto úžasný kluk s notebookem. Odhadovala bych ho na 20-25, vysoký, štíhlý, s krátkými tmavými vlasy, v bledě modrém tričku, patrně technik, který jim tam přišel vyšetřit záhadu protestujících počítačů,  a s nejkrásnějším úsměvem a pohledem, jaký jsem kdy viděla. V očích mu tančily jiskřičky a při pohledu na ten úsměv bych na něj nejradši skočila!! Prohodili jsme spolu pár slov a vyměnili si mrknutí a úsměvy, ale myslím, že jestli ho potkám příště, nechci odejít bez jeho telefonního čísla/ICQ/mailu/jakéhokoliv kontaktu. Proto neváhejte a co se týče těchto záležitostí, jděte do toho, protože nevíte, zda budete mít další šanci...

Právě jsem vypila hrnek teplého mléka s medem, což je jasný signál jít spát - zítra musím vyskočit/spadnout z postele v jednu hodinu ranní, abych stihla vlak. Mějte se zatím hezky!