Dnešní den začal krásně...

Vstala jsem až na devět (kdy naposledy jsem vstávala na devět?!), protože nás včera p.p. Kulička vzal na Sváry zření, takže nám první hodina výtvarky odpadla. Nad bílými zbytky sněhu přecházela mléčně zbarvená ranní obloha do bledě modré. Převlékala jsem se u okna (úchylové a dalekohledy, jen si poslužte), když tu najednou slunce vyšlo zpoza mraků a zalilo všechno svým zlatým světlem. Rozzářilo celou krajinu a hřálo mě na pokožce... Bylo to tak úžasné, cítit ho po dlouhé době - ne studené, ostré zimní slunce, ale to slunce, které všichni milujeme... hřejivé slunce.

A ve škole mi lidé, na kterých mi záleží (hlavně na jednom z nich) a kteří o tom neví, věnovali stejně krásný úsměv, jaký byl úsměv toho probouzejícího se slunce. Nesmáli jsme se bůhvíjak vtipné věci, vlastně to byl nesmysl a hrála v tom roli i nervozita. Ale bylo to tak krásné, vzhlédnout a vidět, že se směje/í taky. Smáli jsme se spolu.

Strašně se těším, až začne jaro.

^{(picture: by littlemewhatever - deviantart.com)}