Rimbaud a Verlaine, dva největší básníci své doby, nazýváni také jako prokletí. Oba úžasní talenti, odlišné povahy, jiné názory na věc, jejich setkání však započalo hluboký a výbušný, až sebedestruktivní vztah.

Protože jsem se nedávno zamilovala do Rimbaudových básní, bylo samozřejmostí, že jsem musela zhlédnout i tento film z r.1995. Přiznám se, že když jsem se dozvěděla, že hlavní roli má Leonardo diCaprio, povětšinou známý slaďouš z Titanicu (který jsem mimochodem neviděla, ale mezi námi - moc mě to neláká), trochu jsem se podivila, ale snímek mě příjemně překvapil a rozhodně nelituju téměř 2 hodin, které jsem u něj proseděla. Ostatně Leovi se podle mého názoru i křivdí - určitě není špatný herec, bohužel však mívá smůlu na špatné role. Tuhle však zastal na výbornou a spolu s Davidem Thewlisem (vzpomeňte na Lupina z HP série) zahráli skvělý koncert.

Úplné zatmění rozhodně není nic pro slabší povahy a konverzativce. Silný, působivý a místy i šokující snímek nešetří krutou upřímností a nahé scény nejsou vzácností, včetně těch homosexuálních. Bohužel nevím, jestli si Agnieszka Holland skutečnost ve svém filmu přibarvila více či méně, mám-li však hodnotit dílo jako takové, pak ano, povedlo se - dojmulo mě to (no klidně si myslete, že jsem měkkota, ale u té poslední scény s přízrakem Rimbauda v kavárně jsem neměla daleko k pláči - fakt) a navodilo ve mně jakousi melancholi

Troufám si říct, že Leovi tahle role sedla. Z cukrouše se tak stal arogantní, pánovitý i šílený floutek, ten floutek je však geniální. Jeho Rimbaud je odporný a zvrácený manipulátor, co je však důležité, je naprosto skutečný. Je umělec. Je básník. Člověk se ani nediví, co na něm ten Verlaine viděl. A Thewlis? Ten s ním kontrastuje jako zmíněný spíše zbabělý a pokorný Verlaine (který prakticky nedá flašku od pusy), když si všechno, co je mu prováděno, nechává líbit, na to, aby mlátil svou ženu, je ale silný dost.

No a ortel? Nebudu to protahovat, prostě se na ten film podívejte. O silný dojem vás rozhodně neošidí. Je drsný, temný, šokující a co se týče tehdejší doby, velmi realistický. Tleskám. Moc. Čtyři hvězdičky!

P.S. Po tomhle mám Rimbauda ještě radši...

O čem to je? (csfd.cz)

Pařížský básník Paul Verlaine vede spokojený manželský život v domě rodičů své ženy až do chvíle, kdy do Paříže pozve nadaného básníka Arthura Rimbauda. Ten se hned příjezdu ukáže jako arogantní šestnáctiletý rebel, což však Verlaina na rozdíl od jeho rodiny okouzlí. Intezivní přátelství bohémských básníků se velmi brzy přerodí ve vášnivý milostný poměr. Verlaine se není schopen rozhodnout mezi mladíkem Rimbaudem a svou ženou Mathildou, což ústí v čím dál vyhrocenější konflikty, výbuchy násilí a pokorných omluv, opouštění a navrácení se... Kontroverzní umělecký film režisérky Agnieszky Hollandové výrazněji nereflektuje uměleckou tvorbu dvojice prokletých básníků a spíše s mrazivou pečlivostí otevřeně mapuje vývoj jejich sebedestruktivního milostného vztahu.

Malá ukázka... (z filmu)

Poté, co své manželce Verlaine dodá svatozář (rozuměj zapálí jí vlasy), se s Rimbaudem opět setkají v nějaké putyce.

"Nemůžu teď Mathildu opustit. Není na tom moc dobře," kontstatuje Verlaine a nalévá jim oběma absint.

"To mě nepřekvapuje, když jí zapaluješ."

"Nezapálil jsem jí už od čtvrtka."

Rozesmějou se. "Ne, to ale vůbec není vtipné," řekne Verlaine s číší v rukou. A rozesmějí se znova.