Tak by se dal velice, velice stručně shrnout sen, který se mi minulou noc zdál. Figurovala v něm nádherná, skutečně nádherná zimní krajina, popíjení úžasně napěněného cappuccina a dopisy, které mě i teď v bdělém stavu dojímají. Zdálo se mi o někom, na koho v poslední době myslím praticky neustále, prakticky neustále se mi o něm zdá a setkávám se s ním v běžném životě. A snad ani nemusím dodávat, jak ho mám ráda. Kéž by i on měl tak rád i mě! Má skvělá kamarádka Esme ví, o čem mluvím - a Alík a vlastně i Martina také.
Miluju ty bohatě zasněžené, bílé zimní krajinky, capuccino (dneska jsem si jedno musela dát, jinak to nešlo) a tu určitou osobu, na níž jsem zřejmě závislá více, než je zdrávo. 
Nedalo mi to, abych sem nezanesla pár obrázků na toto téma.
Můj výtvor ve zmenšené podobě (větší náhled):
Některé opravdu nádherné avatary:
Zima:
Capuccino:
Dopisy:
