Bar La Tormenta byl vyhlášený santaanský podnik, pulzující non-stop životem na konci Šedesáté ulice přímo u pláže Costa Blanca v hlavním městě Ciudad de Santa Ana. Přes den fungoval jako exkluzivní restaurace po unavené studenty, chichotající se dámičky na nákupech nebo důstojné byznysmeny a v noci se proměnil ve skvělý párty klub, dunící nejrůznějšími vypalovačkami. Pokud jste něco znamenali, nemohli jste chybět na občasných soukromých akcích, pro něž si celý lokál movití občané ostrova pronajímali. A pokud jste nevěděli, co dělat, stačilo prostě do baru zajít, protože tam vždy bylo o zábavu postaráno. Díky tomu neměl
Dnešek byl právě jedním z těch dnů, kdy byly jeho dveře uzavřeny před veřejností a patřil celý pouze určeným lidem. Konkrétně posledním ročníkům soukromé dívčí a chlapecké střední školy, jejichž studenti nedávno úspěšně složili přijímací zkoušky na vybrané univerzity a nyní je čekala světlá budoucnost v podobě volných odpolední, které dříve strávili učením, než přijde obávané maturitní období.
MdL, vlastním jménem Jimena Rey, si elegantně přehodila nohu přes nohu a spkojeně se rozhlédla po svém okol
Ovšem, ne že by si na tento kýč nějak stěžovala.
Teď seděla s přáteli na pohodlné pohovce ve slavném santaanském baru a kolem nich naplno jel večírek na oslavu složení přijímaček. Servírky, číšníci a barmani byli pro tuto příležitost převlečeni za vysokoškolské profesory. Na tento fakt utrousil poznámku Alejandro, hnědooký hnědovlasy mladík, sedící naproti, když sledoval servírku s pěknými křivkami, která odnášela jejich dopité sklenice k baru.
"Je skvělé vidět, jak vás obsluhuje někdo, před kým byste se správně měli plazit," ušklíbl se. "nebo tak aspoň vypadá."
"Miluju druhé pololetí," protáhla se labužnicky MdL. "A obzvlášť pozkouškové období."
"Je zvláštní vědět, že už se nemusíme denodenně stresovat, kdy nám do schránky přijde obálka se znakem školy. Pro změnu nás ale čeká stres o maturitách."
"Nebuď takovej negativista, Ale," praštila ho žertovně Esmeralda de Verde Calderonová. Alejandro si bolestivě mnul rameno. Žertovné šťouchnutí od Esmeraldy, přezdívané někdy teta Esme (byla z nich totiž zdaleka nejstarší), bolelo skoro stejně jako úder od kohokoliv jiného. To byl jeden z důvodů, proč bylo lepší s ní vycházet po dobrém. Nikdo totiž netoužil vědět, jak to vypadá, když se skutečně naštve.
"Přijímačky jsou už za námi a teď nás čekají krásné týdny volna, kdy nás nebude strašit vědomí, že někdy teď by měla přijít obálka z vysoké. Tak si toho užívej. S maturitami si budeme dělat starosti, až bude čas."
"Přesně tak," souhlasila Pilar Arismendiová po její pravici. "Carpe diem, ne? Pro začátek můžem být rádi, že jsme přežili ve zdraví ten trapný ples a projevy Cruzové a Steina."
Všichni přitakali. Nikoho nebavilo ospale kroužit po sále v rytmu valčíku a pak poslouchat mechanické řeči třídních premiantů. MdL měla za to, že kdyby přednášela ona, nemusela by být slavnost tak zoufale nudná a zdlouhavá k tomu. Jenže aby byly její studijní výsledky nejlepší z celé třídy, jí scházelo 0, 5 procent na vítězící průměr Margot Cruzové, která ji tak odsunula na vedlejší kolej. MdL to však kupodivu příliš nevadilo. V tomhle oboru jí stačilo, že prostě ví, že je lepší a nějaká Cruzová na ni nemá. Což bylo jediným štěstím dotyčné netušící.
"Cruzová a Stein, jaj," zaúpěla Casablanca, opálená kudrnatá krasavice, jejímž hlavním koníčkem i prací na částečný úvazek bylo organizování různých akcí, zatímco firma její matky zajišťovala jídlo, pití a výzdobu. "Oba dva nechutní šprti, oba nudní a nezajímaví a oba se rádi poslouchají. Myslela jsem, že tam chcípnu. Ani bych se nedivila, kdyby skončili nakonec někde spolu s kupou dětí."
"Tehdy náhodou Cruzová nevypadala tak špatně, jako obvykle," podotkl Don Juan, MdLin bratr – dvojče. "Vlastně jsem ji v tom přiléhavém Diorovi málem nepoznal. Docela jí to seklo."
"Typický donchuán!" zvolali všichni jednohlasně a rozesmáli se. MdL přátelsky pocuchala bratrovy jako uhel černé vlasy, jejichž barvu měli společnou. "Brácho, dokážeš někdy myslet na něco jiného než na holky, sex a holky?"
"MdL, že se ptáš," zavrtěla hlavou Pilar naoko nechápavě, "tvůj milý bratříček se přece narodil jen se dvěma kolečky tady v bedně. Nebo jejich víc, Juanito?"
"Kdyby jich nebylo, tak mě asi nevezmou na Lane Star. Jen se smějte a dělejte ze mě magora, však on vás ten smích brzo přejde."
Esme mrkla. "A můžeš mi říct, jak nás zrovna ty chceš o tom přesvědčit?"
"Dost už o škole. Od teď mi ji nepřipomínejte. Má někdo něco nového?"
Tato jednoduchá věta rázem změnila atmosféru u stolu, která se změnila na důvěrnou.
"Jako drby? Na to já se nespecializuju," řekl Pilařin bratranec Luis Mario a namotával si jednu ze svých hnědých kudrlinek na prst, který byl součástí pěstěné ruky. Vypadal přitom tak teple, jak jen byl. "Zrovna ty jsi tak dobře informovaná, tak proč se ptáš nás?"
"Ty něco máš?" Anna Fernanda Albórada alias Feri, dcera ministra financí, se snažila vypadat, že ji to jako moc nezajímá. Ráda se totiž vychloubala tím, že jako jediná tady nemá ráda drby, které jsou prý pod její úroveň, ale ostatní o tom věděli dost svého. Zejména v prospěch jejího tvrzení vypovídala skutečnost, že byla jednou z těch, kteří na jistých stránkách Santa Any novými klepy přispívali. Nevadí, existuje plno výmluv, jimiž se můžete ohánět, abyste zachovali důstojnou tvář.
"Mám. O naší drahé Issy."
Všichni se k MdL naklonili a viseli na každém jejím slově. Vychutnávala si, že je středem pozornosti a ztišila hlas do důvěrného šepotu.
"Hádejte, s kým se naše kamarádka Isabela Roldán Loca nedávno spustila?"
Padaly různé návrhy na Isabelina nového partnera, ale žádný nebyl správný. MdL je nechala ještě chvíli trápit se a když už ji nedočkavě prosili, aby to konečně vybalila, triumfálně prohlásila:
"To byste neuhádli. Artemis Lockheart."
Casablanca zalapala po dechu, zatímco Alejandrovi a dJovi uniklopřekvapené "Ty vole!". Všichni se nevěřícně rozesmáli.
"To si děláš srandu!" kulila své ledově modré oči Pilar. "Odkud jsi to prosím tě sebrala?"
"Slíbila jsem, že budu mlčet. Ale je to stoprocentně spolehlivý zdroj, tím si buďte jistí."
"Myslím, že bychom měli," ozval se Don Juan se zrakem upřeným na taneční parket. "Vzhledem k tomu, co vidím."
"Ježišmarja," zaklel Alejandro.
Dotyčná, o které mluvili, zářivá blondýnka Isabela s tělem modelky a sex-appealem ženy-vampa, jež na škole proslula jako "ochutnávačka kluků" – měla něco snad s každým hochem z kolí, který za to stál – a nezkrotná proutnice, zrovna se svým nejnovějším objevem Lockheartem tančila na ploužák. Tedy, tančila. Pokud se za tanec dá považovat to, že se muchlovali a byli na sobě přilepení jako siamská dvojčata, pak ano. Jiným připadala jejich vášnivá výměna slin spíše nechutná.
"No teda!"
"Ta se ale vybarvila!"
"Jak ses to dozvěděla, MdL?"
"Říkala jsem, že mám spolehlivé kontakty."
"Nevěděl jsem, že Isabela rovná se dračice, která směle ojede i Lockhearta," ušklíbl se Don Juan.
"Jak se mohla spustit s někým takovým?"
"Na to se můžeme zeptat, až přijde. A bez toho úchyláka." Luis Mario se obrátil zpátky k přátelům a opřel se do židle. Esme jen při pohledu na svou nejlepší kamarádku udiveně zavrtěla hlavou a vstala s tím, že všem dojde pro drink.
MdL si založila ruce na hrudi a zírala chvíli do stropu. Fajn, to, že Isabelu s Artemisem všichni viděli, bylo sice nečekané, ale rozhodně ne na škodu. Ona sama moc tomu drbu nevěřila, protože myšlenka na to, že by někdo dobrovolně chodil s Artemisem Lockheartem – i když průměrná délka Issyiných "vážných" vztahů dělala asi čtyři dny – byla zkrátka neuvěřitelná, ale právě tenhle případ byl důkazem, že neuvěřitelné věci se stále dějí. A navíc, tím, že MdL tuhle bombózní skutečnost vypustila do světa jako první a měla i důkaz, že si nevymýšlí, stoupla v očích ostatních ještě víc v důvěryhodnosti. Malá připomínka, že svou přezdívku MdL, což byla zkratka od mechero de lata, španělského výrazu pro drbnu, nedostala náhodou a že i když v poslední době od svého "úřadování" coby nejinformovanější osoba v CdSA (Ciudad de Santa Ana) upustila a úředala štafetu dál po Isabele, je chyba ji považovat za někoho, kdo je v dění pozadu.
"Už netancujou. Hele, ona jde sem," všimla si Feri. "Naštěstí bez něho."
"Někdy si říkám, že Isabela by nebyla špatná partie," mínil MdLin bratr a hned obrátil oči v sloup, protože všichni zase zvolali "Typický donchuán!" a plácli si. Don Juan si slíbil, že odnynějška se nikomu z nich nebude svěřovat a už vůbec ne si pouštět před nimi pusu na špacír. Stačilo mu, že dostal tak debilní jméno a každý si z něho dělal srandu, přezdívku navíc a pověst mužské verze Isabely opravdu nepotřeboval. Stejně jako ona žila zejména kvůli mužům, on žil kvůli ženám, na rozdíl od ní však označení sukničkáře jeho citlivé dušičce vadilo a také na rozdíl od ní o opačném pohlaví jen snil a své představy v reálu neuskutečňoval.
Což ostatní samozřejmě vědět nemusí.
"Ženy, víno, zpěv." K jejich stolu právě baletním krokem přitančila krásná Isabela a sedla si zaskočenému dJovi na klín, přičemž ho objala kolem krku a vlepila mu pusu na tvář. Zrudl.
"Tak jak se daří mému oblíbenci? Netrápíte ho moc?"
"Prosím tě, Is, zrovna abys ty neznala teorii o tom, že muže he třeba zpracovávat do tvaru kostky," rýpla si Esme.
"Na tvém Spikeovi jde vidět, že tuhle teorii uplatňuješ i ty," Luis Mario na to jízlivě. "Chudák kluk."
"Ty mlč, jo, a buď rád, že neřeknu to, co mám na jazyku!"
"Myslíš, že se tě bojím?"
"Vypadáš na to!"
"Nechte se už," vstoupila mezi ně Feri. "Esme, uklidni se. Mysli na toho nádherného šluka, co dostaneš venku za to, že ses dostala na vysokou."
"Dobře," zuřila Esme a bubnovala prsty na stůl, aby se uklidnila. Objednané pití jim totiž ještě nepřinesli. "Fajn. Jsem v pohodě."
Luis Mario si jen odfrkl. Ti dva spolu byli na kordy poté, co se z jistého pikantního důvodu, propíraného v CdSA snad dva týdny, rozešli. Esme to vyčítala LMovi a on jí zase, že má zbytečné předsudky. Někdy jejich hádky MdL skutečně unavovaly.
"Isabelo, jak jsi mohla přijít na to, že bychom dJe trápili?" otázala se naoko pohoršeně. "Ženy má, zpěv může mít taky, jen to víno chybí..."
"...ale už nebude!" Esme zajásala, když k jejich stolu přišla servírka a ona od ní převzala plně naložený podnos pestrobarevných sklenic. Varovně však zvedla dlaň, když Cas sáhla po svém pití. "Ale pozor! Musíme si uvědomit, že jsme vzdělaní a zodpovědní lidé, kteří zanedlouho nastoupí na tak prestižní univerzity jako je Cascade College. Musíme si vybrat, kterou cestou půjdeme. Takže; morálka nebo kořalka?"
"Kořalka!" vykřikli všichni naráz a vrhli se na podnos, aby každý ukořistil svůj oblíbený nápoj. Alejandro pozvedl svou sklenici havanissimy a slavnostně pronesl: "Mí milí VIP, připijme si na to, že jsou přijímačky za námi a na divoký život plný neřestí, který nás na vejšce, ale i teď, čeká!"
"Na divoký život!"
Přiťukli si a pořádně si lokli drinků. MdL cítila, jak jí kousky jahod ve vychlazeném daiquiri studeně kloužou dolů do krku. Milovala tyhle chvíle. Všechny byly tak...
...perfektní?
"Tak povídej," vyzvala MdL Isabelu a přisedla si blíž poté, co se obě vrátily z parketu. U jejich stolu zbyly pouze ony, protože ostatní se rozprchli po klubu – LM seděl u baru a házel očkem po barmanovi, dJ a Al naháněli skupinku dívek na discu, Pilar se smála při rozhovoru s jakýmsi zrzkem, zřejmě Edwardem Callahanem, cas vyzvídala nějaké informace od pár drben a Feri, Esme a jejich partneři nerušeně oslavovali s jointy marihuany venku. Feri se zrovna snažila vyfouknout kroužek dýmu, jak se to povedlo Bilbovi v Pánu Prstenů a všichni se u toho chechtali.
"Težko na bojišti, lehko na hulišti," prohlašovala, když s ostatními třemi odcházeli před bar.
"A o čem mám povídat?"
"No o čem asi. Jak jste mohli ty... a Artemis...?"
"Dát se dohromady? Hm." Isabela předstírala, že musí uvažovat. "Víš, měla jsem chuť na nějakou... změnu."
"S nejhorším klukem ze St. Jamese?"
Jako by je Artemis slyšel, zalétl pohledem k jejich stolu a usmál se svým typicky upířím úsměvem, po němž se MdL otřásla. Fuj. Jeho podivný charakter byl znát i v pouhém úsměvu.
"Je to příjemné zpestření v těch zástupech normálních kluků. Víš, vždycky jsem si vybírala vždycky buď hvězdy té jejich střední, nijak nevýrazné typy nebo naopka outsidery. Nevím, estli mě chápeš, ale Artemise nelze zařadit ani do jedné skupiny. Nikdo s ním nechce mít nic společného a vyhýbají se mu, ale zároveň je po Gonzalovi Sánchezovi nejslavnějším klukem školy. Je úplně... jiný. Líbí se mi, jak má odvahu lišit se. Třeba mě dostalo, když běžel nahý santaanský maraton jako poctu starořeckým sportovcům."
"Nechápu tě," zavrtěla hlavou MdL. "Jak tě může přitahovat někdo tak úchylný? Podle mě to není odvaha, je to blbost. Ten magor to nemá v hlavě v pořádku. Issy, chápu, že změna je život, ale tak radikální změna?"
"Co se ti na něm nelíbí?" zatvářila se Isabela nespokojeně. "Vždyť nic z toho, co dosud udělal, nikomu neublížilo."
"Ne, ale brzy by mohlo." MdL si povzdychla a sepjala ruce. "Já vím, chovám se jako tvá matka. Mě jde jen o to, že jsi moje kámoška a on... nemám z něho dobrý pocit. Fajn, je to na tobě. Už do tebe nebudu rýpat."
Na Isabelině čele se objevila malá vráska, když jí poprvé začaly nahlodávat pochybnosti. MdL přepadla provinilost. Třeba je Artemis opravdu neškodný a protože jí už od začátku nepadl do oka, zaškatulkovala si ho a teď zbytečně vyrábí Isabele problémy. Tak to nechtěla, chtěla jen jemně naznačit, aby v něho nevkládala takovou důvěru a přitom svým neomaleným vyjadřováním dosáhla nečeho jiného. Bude muset zapracovat na své dorozumívací schopnosti.
"Hele, MdL," řekla Isabela a vypadala nejistě – to byla druhá strana její osobnosti, známá jen blízkým lidem, "pokud ses na Artemise chystala... a já ti ho takhle vyfoukla před nosem..."
"To ne!" vyhrkla MdL a musela se rozesmát, protože ji vůbec nenapadlo, že by se kamarádčiny myšlenky mohly stočit tímto směrem. "To vůbec ne! Nikdy bych s ním enchtěla nic mít, buď v klidu. Jde mi jen o to, že jsem ti chtěla nějak říct, aby sis dávala raději trochu pozor, protože sama víš, že nemá mezi lidmi moc dobrou pověst..."
"...ano, to vím," položila jí Isabela konejšivě ruku na rameno, "a právě proto jsem si ho vybrala. Chápeš?" Ďábelsky se zazubila a byla to zase ta stará Issy, "cením si tvé starostlivosti, ale neboj. Vím, do čeho jdu."
Jen aby, pomyslela si MdL. Vzápětí k nim přišla Cas se sklenkami šampaňského a zbrusu novými informacemi od jiných drben.
Po dalších pár skleničkách, které MdL notně rozehřály, už ji to vevnitř přestalo bavit. Nechtěla být pořád zavřená a dusit se tu s jinými jako v papiňáku. S odvahou, jakou mají jen přiopilí lidé, proto vylezla na barmanský pult před udivenými zraky ostatních a rychle si zjednala pozornost, protože když se sama MdL vyšplhá na stůl a stojí tam a narovnává si své krátké šaty, které se jí poněkud vyhrnuly, nejspíš to bude stát za to.
"Hej lidi!" křikla s dlaněmi u úst jako s hlásnou troubou. "Co kdybychom přestali být omezení a přesunuli tuhle pařbu ven na pláž? Pojďme, poberte jídlo, pití a hudbu!"
Celý bar zajásal a vyhrnul se ven na pláž, která ležela přímo u něho. MdL skočila z pultu dolů Luis Mariovi přímo do náruče a on ji pevně chytil a objal. Čistě přátelsky, bez postranních úmyslů. MdL na něm oceňovala, že ho může objímat, jak se jí zlíbí, aniž by se s ní snažil flirtovat nebo ji sbalit, mohlase před ním producírovat nahá jen s rudými lodičkami Manolos a jeho to stejně nevzrušilo. LM totiž vzrušovalo něco jiného než její ohrnuté šaty, které se jí vlivem skoku zase vyhrnuly nahoru. Byl to jediný nepříbuzný kluk, který na ni nemyslel jako na holku, se kterou by eventuálně mohl něco mít, něco jako její druhý bratr. A to bylo příjemné v těch davech kluků, kteří by s ní chtěli chodit – včetně Alejandra, jednoho z jejiích bližších přátel. MdL lípla LMovi pusku na tvář a pocítila k němu nával vděčnosti. Ještě aby s Esme vycházeli. "Díky." Za všechno.
Pláž Costa Blanca, na které ležel bar La Tormenta, byla jedním z vyhledávaných cílů místních obyvatel. Vyznačovala se bílým píčitým břehem, lemovaným zástupem palem, tajemnými zákoutími, kde jste mohli strávit čas o samotě, obklopeni panenskou přírodou, shlukem jeskyní na východě, přecházející plynule v útesy a báječným, čistým mořem, jehož voda byla blankytně modrá téměř jako obloha.
Všechna ta rajská krása se nyní koupala v ohnivých barvách zapadajícího slunce. MdL se s výskotem rozběhla za ostatními, aby o něco nepřišla a skočila po hlavě do vody. Uplavala mezi tou změtí těl pár temp a pak ji někdo, konkrétně Esme, vytáhl z vody a točil s ní kolem dokola v náruči. MdL se řehnila jako malé dítě na kolotoči. Z můstku, který Esme vytvořil rukama, znovu skočila do moře a chvíli se bavila tím, že své nic netušící kamarády strhávala za nohy dolů, takže se potápěli. Pilar na to přišla, načež přišel zuřivý stříkanec vodou – a tím strhly i ostatní. Rozpoutala se velká bitva všichni proti všem. Exceloval pak Don Juan, který spolu s Feri parodoval Pobřežní hlídku. MdL nadšeně ječela, zatímco Esme vydávala bojový pokřik a mocně kolem sebe máchala pažemi, přičemž se před ní snažili všichni krýt. Isabela nečekaně skočila chudákovi Lusi Mariovi na záda a shodila ho tak dolů. MdL se tomu všemu chechtala a pokusila se uhýbat před vražednou dvojicí Casablanca+Alejandro, kteří spojili síly. Přitom do ní někdo vrazil, takže se zapotácela a spadla dozadu. Naštěstí ji však někdo pevně před pádem zachytil.
Nebo naneštěstí?
MdL se otočila, aby svému zachránci poděkovala, jenže tou dobrou duší, která ji stále držela, nebyl nikdo jiný než Artemis Lockheart. MdL zase rychle sklapla. Bez náznaku studu si totiž prohlížel její tělo, zvýrazněné mokrými šaty, které se na ni lepily a nechutně se u toho usmíval. Setřásla raději ze sebe jeho ruce a ponořila se, aby rychle odplavala od něho co nejdále. Nikdy s Artemisem nemluvila, nedostala se s ním do kontaktu a ani teď po tom vůbec netoužila. Jeho podivná osobnost ji totiž vždycky odrazovla. Ať si s ním Issy dělá co chce, ona s ním nechce mít nic společného. Připojila se k Pilar, která zuřivě válčila jeden proti dvěma s Cas a Alem.
Tehdy ještě netušila, že tím začala její noční můra.