A další směr, který mám ráda, i když je na rozdíl od baroka poněkud strohý a klidnější.

Empír

Jinak také zvaný císařský sloh má původ ve francouzském slově empíre - impérium - císařství, a to proto, že se v něm stavělo hlavně v době, kdy se Napoleon Bonaparte prohlásil císařem (1804).

Trval do poloviny 19. stol. Tento sloh má zálibu ve strohosti a jednoduchosti, vychází ze studia antiky, hlavně z dorského slohu.

Také užité umění a bytová architektura nesly jisté znaky empíru. Nábytek využívá často egyptských prvků, oblíbené je černé lakování, nohy židlí, křesel a pohovek mají tvar zvířecích pazourů a jsou často zlacené. Častým zdobným prvkem byl také zlacený orel. V domácnostech rozhodně nesměly chybět v té době velmi oblíbené nástěnné nebo sloupkové hodiny a také krásný porcelán, který je dodnes obdivován. Rovněž tapety a potahové látky, jejichž vzorem jsou nejčastěji střídající se svislé pruhy, jsou pro toto období typické. Všechny tyto prvky jsou charakteristické pro měšťanské byty. Měšťanskému empíru se říká biedermeier. Pro tento sloh je typické ještě větší zjednodušení tvarů, které jsou někdy masivnější než v samotném empíru.

Oděv na konci 18. století a začátku 19. století prošel velkými změnami a to zejména u žen. Kultura odívání je ovlivněna antickým uměním, které se projevilo v uvolněnosti a splývavosti ženského oděvu s velkou dekoltáží, kterou zahaloval šátek. Nová vlna zachvátila nejen ženskou módu, ale ovlivnila i způsob života a ostatní druhy umění. Období let 1804 - 1815 se nese v duchu empíru. Volný ženský oděv si udržuje dlouhé splývavé záhyby s postupným odstraněním vlečky. V dalších letech se postupně zkracuje sukně a odhalují se boty, po roce 1810 i kotník. Do Paříže se začali dovážet první kožešinové pláště a pravé kašmírové šály z Egypta.

Dole máte ukázky dámské empírové módy. Obrázky pocházejí z http://historie-mody.wz.cz, kde se autorka zabývá kompletními dějinami oblékání všech vrstev.