Máma o mně prohlašuje, že nejsem moderní člověk, ale že žiju v úplně jiné době, protože jsem známá všeobecně svou zálibou v dobách baroka a empíru. Líbí se mi tehdejší okázalost, bohatství a že lidé žili prostě dneškem a na zítřek nemysleli - prostě si užívali, co jim život nabízel. Bez hranic :-)

Je to umělecký sloh v době mezi manýrismem 16.století a neoklasicismem 2. poloviny 18. století. Vznikl v Itálii a rozšířil se do celé Evropy ( zejm. katolické) a Latinské Ameriky.
Základem tendencí baroka je svár a dvojznačnost, odrážející konflikty vyvolané reformací a protireformací. Projevuje se spojováním protikladných výrazových prostředků do působivého celku a úsilím o zvýšený výraz (pohyb a vzruch), velkolepost a iluzionistickou náznakovost. Opakem je klasicistická tendence, přinášející zklidnění.

O jménu

Název baroko pravděpodobně vznikl z portugalského perles baroques (tzv. barokní perly - nepravidel. tvar. Ve středověku se tím však označovalo vše nesprávné, nabubřelé, směšné. Podobně jako označení mnoha jiných slohů bylo však i baroko pojmenováno až zpětně a i v tomto případě mělo toto dodatečně používané označení pejorativní přídec

Vznik baroka

Základní rysy barokního umění už jsou uloženy v renesančním umění, protože baroko je rozšířením a domyšlením renesančních uměleckých tendencí. V jistém smyslu však baroko zároveň znamená popření renesance, protože v sobě obsahuje komponentu vycházející v podstatě ze středověkého křesťanského myšlení. Tato komponenta se výrazně projevila především po Tridentském koncilu. Vznik baroka je překonáním manýrismu, protože byl (mj. právě Tridentským koncilem) formulován jasný a srozumitelný myšlenkový program, jímž je v podstatě obroda křesťanství.

Baroko v umění

Oděv je rozevlátý a vzdušný, klade důraz na přirozenou a plnou siluetu. Francouzská móda je protikladem španělské škrobenosti a upjaté nepřirozensti renesanční módy. Francouzská móda je tak absolutně přizpůsobená ideálům baroka v dynamickém směru. Z Paříže jsou každý měsíc (nejprve jen do Londýna, posléze do celé Evropy) rozesílány dvě loutky (mužská a ženská) v novém oblečku. Zájem o francouzskou módu je nevídaný. I prostý lid celé Evropy se snaží módu dvora Ludvíka XIV. kopírovat. Oděv prostých lidí je ovšem přizpůsoben praktickým potřebám a samozřejmě je tak asi stokrát méně nákladný. Ludvíkova obliba v okázolsti a nádheře dala prostor fantazii umělců, a tak si francouzská móda získala prvenství trvající po celá staletí.

Co se mužského oděvu týče, pravě tady, v barokní módě, se sejdou všechny součásti dnešního pánského obleku tak, jak jej známe - i když v poněkud odlišné podobě.

Košile, kábatec (sako), vesta a kalhoty. Vše velmi vznešeně zdobené, jemné a zženštilé (ne však dost - s opravdovým výbuchem citu, jemnosti a zženštilosti přichází až rokoko). Na kabátci se také poprvé objeví kapsy, které se jak známo udrží až do dnešních dnů. Stejně je tomu tak i s rozparkem vzadu, vytvořeným hlavně kvůli pohodlí při jízdě na koni. Rukávy košile vyčuhují zpod kabátce. Manžety jsou zdobeny bohatou a ohromnou krajkou. Límec je s nákrčníkem a je zdobený řasenou krajkovou ozdobou - takzvaným žabó, které v podstatě předznamenává dnešní kravatu, či motýlka. Velký důraz je také kladený na punčochy, ty bývají nejčastěji zhotovovány v pastelových barvách, z hedvábí a ve specializovaných manufakturách. Vzniká i punčochářská škola. Ludvík XIV. dal také vytvořit nové uniformy pro vojáky nižžších hodností. Tyto uniformy se řídily přísnými předpisy. Vznikly hlavně kvůli slavnostním přehlídkám královských vojsk.

U ženského oděvu se v průběhu 17.století změní přirozená silueta. Živůtek se začína znovu vyztužovat šnerovačkou. Do módy se opět dostává štíhlý pas, ovšem v poněkud modernějším pojetí. Ke zhotovení takovéto módní šnerovačky je zapotřebí kilo rybích kostí. Půl kila postačilo dle francouzských předpisů pouze na domácí negližé. Sukně jsou zpočátku splývavé, ale začnou se znovu podpírat obručemi, jejichž rozměry se postupně zvětšují (největších rozměrů a nových tvarů dosáhnou až v rokoku). Tyto sukně jsou velmi složité a skládají se z několika dílů, v odlišných barvách. Nejbohatší ženy si dávají zhotovovat sukně z lyonského hedvábí a brokátu. To je v tehdejší době hitem na evropském trhu. Žena jako taková se stává středem zájmu aristokratů a často plní funkci politického nástroje. Stává se tak ozdobou královských dvorů.

Ludvík XIV. přichází s novým módní dopňkem - parukou. Ty jsou symbolem vznešenosti a stanou se nezbytnou součástí oděvu barokní i po sléze rokokové módy. Ženy si zpočátku dávají zhotovovat složité účesy z vlastních vlasů. Nejznámnější je účes "a la Fontanges" podle Ludvíkovi milenky, vévodkyně de Fontagnes.

Té se při honu účes uvolní a ona si jej přováže a zpevní stuhami. Což se králi zalíbí natolik, že dá vziknout novému módnímu hitu. Tyto účesy pak byly vysoké, zpevňované drátky, proplétané stuhami a krajkami.

Obuv se zlepší o zaoblenější tvar, dokonalejší vypracování a hlavně o podpatek. To usnadňuje stání při zdlouhavých ceremoniích. Ovšem obuv není tvarována na pravou a levou nohu, takže často není nejpohodlnější.

Barokní vznešená dáma se neobejde bez slunečníku a krajkového vějíře z kostěnou rukojetí, muž zase bez kordu a trojhraného klobouku s pérem, který nosí převážně v podpaží, aby si nepoškodil pečlivě upravenou paruku. Muži se holí hladce (po vzoru mladičkého panovníka), knír je výsadou pouze vysokých hodnostářů. Nepostradatelným módním doplňkěm pro muže i ženu z nejvyšších vrstev jsou potom vyšívané rukavice a rukávník. Poddaní mají tyto doplňky zakázány.

Pro běžný lid byla tedy doba baroka spíše utrpením, návratem starých zřízení, potlačením lidských hodnot a nastolením monarchistického absolutismu. Ovšem z hlediska módy a všeho umění je baroko jedním z největších přínosů lidstva vůbec.